KAPITOLA 20 – Zažehnutí motivace

Proč mě baví věda

Věda mě nikdy nepřitahovala jen kvůli číslům a grafům. Baví mě proto, že mi umožňuje hledat pravdu pod povrchem, nespokojit se s domněnkami a hlouběji porozumět tomu, co vidím v praxi. Jako vědkyně se mohu opřít o fakta a přitom sledovat, jak se z dat stávají příběhy lidí. Věda mi dává jistotu, že to, čemu věřím a co funguje v každodenním životě, obstojí i v číslech.

Zároveň ale vím, že věda o pohybu, která zůstane jen v číslech, je pro mě neúplná. Vždy jsem chtěla propojovat teorii s praxí. Tomu, co intuitivně víme, dát pevné empirické základy, a těm empirickým základům zase najít uplatnění v životě. A právě v tom je pro mě kouzlo vědy - když se setká zkušenost, intuice a život s důkazem, že to skutečně funguje. Dává mi to celé obrovský smysl a je mi ctí a zároveň radostí na tom pracovat.

Chci měnit pohled na pohyb i na tělo, chci ukazovat, jak málo často stačí k velkým změnám a že život máme ve svých rukou, i když se to někdy nezdá. Ale nechci měnit životy lidí. Chci, aby si je měnili sami.

Cíl výzkumu, jehož se podrobil tento program

Cílem našeho výzkumného projektu bylo ověřit, zda program PERMANENTO dokáže být účinný a hlavně dlouhodobě udržitelný u osob ve věku nad 70 let bez ohledu na to, jestli žijí doma nebo v pobytových zařízeních sociálních služeb. Do studie se zapojilo celkem 180 účastníků. Design studie byl navržen podle přísných vědeckých standardů. Účastníci byli náhodně rozděleni do experimentální a kontrolní skupiny a výsledky byly hodnoceny pomocí standardizovaných metod.

Takto kvalitně provedený výzkum je v oblasti pohybových programů poměrně vzácný. Jen málokterý koncept určený široké veřejnosti projde takovýmto seriózním ověřením, a ještě méně jich dosáhne publikací v prestižních mezinárodních časopisech. Program PERMANENTO se mezi ně zařadil a výsledky byly zveřejněny například v Journal of Aging and Physical Activity, Clinical Interventions in Aging či Journal of Aging and Health. To, že se náš koncept ocitl právě na stránkách takto významných titulů, potvrzuje jeho vědeckou hodnotu i jedinečnost.

Výsledky očima účastníků

Vedle čísel nás zajímalo i to, jak lidé program vnímali. Účastníci nejčastěji zmiňovali zlepšení celkové pohody, větší flexibilitu, více energie a větší sebedůvěru. Mnozí zaznamenali úlevu od bolesti, lepší rovnováhu a výraznější uvědomění si vlastního těla. Důležité bylo také to, že si dokázali vytvořit nový návyk a pravidelný pohyb se stal součástí jejich každodenního života. Podstatné je, že pozitivní dopady hlásili i ti, kteří necvičili zcela pravidelně. To naznačuje, že i menší dávka pohybu může mít klinicky významný efekt.

Účastníci také pojmenovali, co jim cvičení usnadňovalo, a co naopak bránilo v každodenní praxi. Jako hlavní usnadňující faktory vnímali možnost vlastní organizace času, podporu, přiměřenou intenzitu cvičení a vnitřní i vnější motivaci skrze pochopení širších souvislostí. Mezi bariérami se objevoval především nedostatek času a energie, zdravotní omezení či narušení rutiny.

Dlouhodobá udržitelnost

Právě vnímané přínosy se promítly i do naprosto výjimečné dlouhodobé udržitelnosti programu, která je ojedinělá i ve světovém měřítku. Po půl roce pokračovalo ve cvičení téměř 80 % účastníků a po roce více než 70 %. To jasně ukazuje, že PERMANENTO není krátkodobý experiment, ale praxe, která se dokáže stát přirozenou součástí každodenního života.

Změna, kterou cítíte

Možná nejdůležitější je fakt, že PERMANENTO přináší změnu, která není vidět jen v číslech, ale je především cítit ve vlastním těle. Proto jsme se nezaměřili pouze na objektivní testy, ale také na jednoduché otázky: „Jak byste ohodnotili své zdraví?“ a „Jak vnímáte svou fyzickou kondici?“

Možná to zní obyčejně, ale právě subjektivní odpovědi odhalily nejcitlivější signály změny. Účastníci se cítili lépe, jistěji, pružněji a energičtěji a to i ti, u nichž objektivní výsledky vykázaly jen malé posuny. Největší subjektivní zlepšení hlásili ti, kdo měli na začátku horší kondici. To naznačuje, že i krátká, patnáctiminutová praxe může mít zásadní význam a může měnit život i v situacích, kdy už člověk má chuť to vzdát.

A právě v tom je nejspíš to kouzlo. Když se cítíme lépe, chceme pokračovat. Pocit se stává prvním a často nejdůležitějším ukazatelem změny. Tento přístup zdůrazňuje i Světová zdravotnická organizace, která více a více zdůrazňuje, že cílem není jednorázový výkon, ale dlouhodobá udržitelnost aktivního životního stylu.

I data ale mají své opodstatnění a jsou důležitá

A ta naše mluví zcela jasně. Z pohledu proveditelnosti dopadl výzkum výborně. PERMANENTO bylo hodnoceno jako srozumitelné, zvládnutelné a smysluplné. Více než 93 % účastníků dodrželo cvičební plán, všichni by koncept doporučili svým blízkým a drtivá většina projevila zájem pokračovat. A co je důležité – ve velké míře se jim to skutečně podařilo.

Po dvanácti týdnech každodenního cvičení jsme zaznamenali výsledky, které předčily očekávání. Účastníci nejen že se cítili lépe, ale začali se více hýbat i mimo samotné lekce a zpomalily se některé z přirozených projevů tělesného úpadku. Nejvýraznější zlepšení se ukázalo v oblasti dynamické rovnováhy, měřené testem Timed Up-and-Go. Zatímco u kontrolní skupiny došlo ke zhoršení, u skupiny cvičící s PERMANENTEM se tento pokles významně zpomalil.

Objektivní data tak potvrzují to, co účastníci sami popisovali: více energie, jistější krok a větší chuť zvládat každodenní život. U těch, kteří programem prošli, se více než zdvojnásobilo množství pohybu střední intenzity a prodloužil se i čas věnovaný chůzi.

Zdá se, že jsme na správné cestě

Po dvou letech od zapojení do výzkumného projektu jsme se zeptali účastníků, jak se změnil jejich vztah k pohybu. Odpovědi nás překvapily. Z jednatřiceti respondentů uvedlo osmnáct, že pro ně má pohyb větší smysl než dřív. Už to nebyla povinnost, ale něco, co k životu patří. Něco, co souvisí s tím, jak se cítíme, jak stárneme, jak žijeme.

Na otázku: „Jak hodnotíte účast ve výzkumné studii PERMANENTO?“ odpovědělo 90% „ano“. Bylo to 30 osob z celkem 33 odpovědí a nás neskutečně těší a dávají chuť program dále rozvíjet a hlavně šířit. A s tím můžete pomoci i vy…

Patnáct lidí odpovědělo, že se díky programu více hýbou, jedenáct dokonce, že je pohyb více baví, což u skupiny, kde průměrný věk přesahoval sedmdesát let, rozhodně není samozřejmé. Tři lidé se díky programu začali vědomě a cíleně hýbat vůbec poprvé. Pouze u dvou osob program výraznější změnu nepřinesl, což je v kontextu ostatních odpovědí zanedbatelná menšina.

Zdá se tedy, že se nám daří rozhýbat nejen jednotlivce, ale i samotný pohled společnosti na pohyb. A možná jsme na nejlepší cestě rozhýbat i ty, u nichž bychom to dříve považovali za nemožné.